Co to je?
Toto onemocnění bylo poprvé popsáno zhruba před 200 lety francouzkým chirurgem, který se jmenoval Guillaume de Dupuytren. Ten zjistil, že u některých pacientů se vyvinul v dlani vazivový pruh, který způsoboval kontrakturu (ohnutí) jednoho či více prstů. Příčina této kontraktury mu tehdy byla nejasná a přes všechny naše současné vědomosti to nevíme dodnes. Víme jen, že se toto onemocnění vyskytuje častěji v některých rodinách a také v souvislosti s některými nemocemi jako je epilepsie, cukrovka a nemoci jater. Nejaktuálnější teorie vzniku Dupuytrenovy kontraktury mluví o vlivu takzvaného "keltského" genu.
Jaké jsou příznaky?
Hlavními příznaky jsou kontraktura, neboli ohnutí prstu pruhem jdoucím z dlaně na prsty znemožňující plné natažení prstů. Dále jsou to tuhé uzly a vtaženiny v dlani a na prstech. Většina změn se objevuje na dlańové straně ruky. V některých případech se tuhé uzly mohou vyskytovat i na hřbetní straně v oblasti malých kloubů a vzácně také na ploskách nohou. Kontraktury omezující natažení prstů vedou k funkčním obtížím pacientů při hygieně, denních činnostech nebo pracovní zátěži.
Jak se léčí?
U mnoha pacientů toto onemocnění nezpůsobuje žádné velké omezení a vzhledem k tomu, že nemá vliv na celkový zdravotní stav, bývá sledováno bez chirurgické intervence. Naopak u pacientů s rozvinutým onemocněním a kontrakturami prstů, způsobujícími funkční omezení, které zasahuje do aktivity každodenního života, je doporučováno zamyslet se nad chirurgickým řešením.
Jaká jsou rizika operace?
Chirurgické řešení znamená operativní protětí nebo odstranění kontrahující tkáně z dlaně a někdy i z oblasti prstů. Kontrahující tkáň je anatomicky v těsné souvislosti s cévními a nervovými strukturami ruky. Proto při jejím odstraňování existuje určité riziko jejich poranění. Důsledkem jejich poškození bývá brnění a omezená citlivost prstů nebo dlaně, dočasné nebo i trvalé. Také je třeba poznamenat, že operací je možno odstranit jen časně formovanou kontrahující tkáň. Ostatní momentálně nepostiženou tkáň v jiných částech ruky není možno beze zbytku odstranit, a proto i přes sebelepší chirurgický zásah existuje riziko jejího postižení v budoucnu.
Jaká je pooperační péče?
Operovaná tkáň se hojí jizvou, která má tendenci se svrašťovat a zkracovat, což může následně omezit pohyblivost prstů. Z tohoto důvodu je nutná časná rehabilitace již několik dní po výkonu, aby bylo možné dosáhnout plné pohyblivosti prstů směrem do natažení i sevření do pěsti. Zpočátku může být toto cvičení bolestivé, ale je nezbytnou součástí pooperační péče, má-li být dosaženo dobrého funkčního výsledku. Součástí pooperační terapie je i noční dlahování ruky a prstů v maximálním natažení a to po dobu až 6 měsíců.
Elevace operované končetiny zmírňuje bolest a hlavně otok. Rána musí být udržována v čistotě a suchá do odstranění stehů (cca 2 týdny po operaci). Obvaz rány by měl umožňovat pokud možno co největší rozsah pohybu. Cvičením usilujeme o plné sevření prstů do pěsti a o jejich plné natažení. Může dojít k mírnému krvácení z rány, které není nebezpečné. Způsob rehabilitační péče je nutno přizpůsobit individuálnímu stavu hojení rány.
Ve chvíli, kdy je rána zhojena, je pacient instruován jakým způsobem má dále pečovat o jizvy a jak provádět masáže jizev. Masáž je prevencí tvorby srůstů (adhezí) mezi jednotlivými anatomickými vrstvami ruky. V případě potřeby je pacientovi doporučeno užívání návleků se silikonovým gelem (Topigel, Silipos) ke zjemnění jizev. Tyto návleky mají na jizvy podobný efekt jako masáž.
Noční dlahování udržuje kontinuální tah a tlak na jizvu jako prevenci kontrahujících jizev. Jizevnatá tkáň zraje a kontrahuje se po dobu i několika měsíců po zhojení rány a dlouhodobé noční dlahování (3-6 měsíců) minimalizuje její kontrakci. Při každé kontrole u lékaře nebo na rehabilitaci je třeba si dlahu přinést s sebou, aby bylo možno vyzkoušet zda není potřeba její úprava a eventuálně ji přizpůsobit.
Jaká je doba pracovní neschopnosti?
U lehké dlaňové formy asi 4 týdny.
U těžké formy 1,5 - 3 měsíce.