Nemocnice v letech 1899 - 1935
Vysoké nad Jizerou, nejvýše položené město v České republice, založili patrně Valdštejnové kolem roku 1354. Pro značnou vzdálenost od kulturních, správních a hospodářských center žilo vždy vlastním, značně nezávislým způsobem života.
Roku 1899 byla na pozemcích o výměře 54 arů, které darovala obec, postavena Všeobecná nemocnice císaře Františka Josefa. O rok později byla zvětšena o infekční pavilon s 8 lůžky. Prvním lékařem zde byl Dr. Alois Klíma. Od roku 1902 byl ředitelem nemocnice Dr. Adolf Šváb, ošetřovateli pak známí vysočáci, manželé Havlíčkovi.
Nemocnice měla již v roce 1910 rtg přístroj a kuchyň s jednou kuchařkou.
Z válečných let 1913-1919 se nedochovaly žádné záznamy. Po válce nastupuje jako vedoucí lékař Dr. Pluhař. Ze záznamů víme, že používal kombinovanou narkózu k operacím - chloroform, eter, lumbální anestezii a lokální anestezii Novokainem. Z této doby také pocházely xylolitové podlahy. Zahrada byla rozšířena o další parcelu a bylo zavedeno malé ústavní hospodářství. Nemocnice mění název na jméno Všeobecná veřejná okresní nemocnice.
Roku 1929 vede nemocnici primář Dr. Píša, počet lůžek se zvyšuje na 75 a začíná stavba obytné budovy pro zaměstnance. Až do druhé světové války se pravidelně vylepšuje stav budov, je přikoupena další parcela, areál je oplocen, nemocnice má svoji strojní prádelnu a žehlírnu, ústřední topení. Koupelny a klozety jsou obloženy dlaždičkami. Je vybudována nová kanalizace a prohloubena studna. V květnu 1935 byla započata a již v říjnu téhož roku ukončena přístavba na svou dobu velmi moderních operačních sálů. Ze stejné doby pochází opěrná zeď ze žulových kvádrů, rámující spodní část nemocnice.
Roku 1935 byl civilní personál nemocnice vystřídán řádovými sestrami z České diakonie.
Nemocnice v letech 1935 - 1971
V srpnu 1936 začala výstavba samotného pavilonu V parku naproti hlavní budově nemocnice, vzniklo zde 40 infekčních lůžek, byt pro lékaře a slunná odpočívárna s terasou. V zahradě pak byla vystavěna márnice s pitevnou.
O tyto rozsáhlé stavební úpravy se nejvíce zasloužil poslanec Národního shromáždění JUDr. Dufek a okresní hejtman pan Karlík. Ve Vysokém vznikl na svou dobu rozsáhlý a moderní léčebně-ošetřovatelský komplex. Pod vedením jednoho lékaře má nemocnice oddělení interní, chirurgické a gynekologii.
Začátek druhé světové války s odtržením pohraničí znamenal pro nemocnici ztrátu přirozeného spádu pacientů. Vysoké se ocitlo ze tří stran obklíčené neprodyšnou hranicí a provoz tak velkého zařízení byl ohrožen. Vláda okleštěné republiky ale pomohla a razhodla se doplnit spád o léčebnu s celostátní působností - uvažovalo se o léčebně chorob štítné žlázy, ale zvítězila druhá možnost - léčebna kostní tuberkulózy. Po přístavbě a nástavbě na infekční pavilon začali být roku 1941 přijímáni první pacienti. Nemocnice dostala také přidělenou první sanitku - auto Praga baby.
Po válce, roku 1951, byla nemocnice přeměněna celá na Státní léčebnu kostní tuberkulosy, nejprve s primářem Pavlíčkem, po roce vystřídaným primářem Panochou. Z lékařů zde působících připomeňme Dr. Holase, Dr. Sladkého, Dr. Rudolfovou a Dr. Rudolfa.
1.1.1957 nastupuje Primář Putulov, který ve vysokém zůstává až do ukončení tohoto provozu. Mezi jeho spolupracovníky patří Dr. Ropková, Dr. Šinkorová, Dr. Siebrt, vrchní sestrou je Adéla Hanušová a rehabilitační Loni Schweidlerová. Pacienti přicházeli z celé republiky na doporučení TBC středisek nebo orthopedů. Nemocnice má 100 lůžek, na pavilonu "A" je "čisté" oddělení pro pacienty se zavřenou TBC, pavilon "B" sloužil jako "špinavé" oddělení s nebezpečím nákazy okolí. Většina pacientů byla hospitalizována dlouhodobě.
Nemocnice v letech 1971 - 2001
Koncem šedesátých let hledalo město Semily nový zdroj pitné vody. Byl vybrán potok Vošmenda, který ale pramení těsně pod vysockou nemocnicí, jejíž provoz byl zdrojem nákazy. Vzhledem k tomu, že v této době se již snižovaly počty pacientů postižených kostní tuberkulózou, bylo rozhodnuto celé zařízení zrušit.
Primář Putulov se aktivně snažil mnoha jednáními zajistit další provoz zdravotnického zařízení a ve spolupráci s plastickými chirurgy profesorem Karfíkem a Dr. Vejvalkou našli jinou náplň práce pro nemocnici.
Roku 1972 rozhodnutím Ministerstva zdravotnictví bylo zřízeno samostatné zařízení, soustřeďující péči o poraněnou a nemocnou ruku a organizačně začleněno pod OÚNZ Semily.
V září 1972 byl zbytek tuberkulózních pacientů převezen do Jevíčka, většina zaměstnanců našla práci v okolních zdravotnických zařízeních na dobu rekonstrukce nemocnice pro provoz chirurgie ruky. Provoz Ústavu chirurgie ruky byl zahájen 17.2.1975. Ústav měl 50 lůžek, dva moderní operační sály, byla vybudována ambulance a převazovna spojená s rehabilitací pacientů. To byla v té době novinka a je ojedinělé dosud. Obvykle jsou pacienti rehabilitováni až po úplném zahojení rány, kdy bývá již často pozdě.
Lékaři z celé republiky se brzy naučili posílat poraněné ruce do Vysokého. Primář Vejvalka do Vysokého také převedl postgraduální výchovu lékařů v chirurgii ruky. Se svými spolupracovníky Dr. Šinkorovou a Dr. Siebertem prosazovali dokonalou čistotu ran před i po operaci, důslednou elevaci ruky a časnou rehabilitaci, jejíž zásady vybudovala rehabilitační terapeutka Míla Konířová.
Smysl pro pořádek byl u primáře Vejvalky příslovečný a měl V tom velkou oporu ve vrchní sestře Adéle Hanušové, která byla na čistotu vyhlášený ”ras”.
Roku 1980 Dr. Vejvalku vystřídal ve funkci primáře Dr. Dlabal. Docent Karel Dlabal přišel z Hradce Králové, kde na LFUK jednak učil, jednak pracoval jako ordinář pro plastickou chirurgii ve fakutní nemocnici. Po jeho nástupu došlo k mohutné akceleraci práce ústavu, zvýšil se počet operací, zkrátila se ošetřovací doba, zvětšil se počet ambulantních výkonů. Kromě chirurgie ruky, která zůstala nosným oborem, se v nemocnici začaly provádět i jiné plasticko-chirurgické výkony a tím se zpestřilo spektrum práce ústavu. Docent Dlabal s sebou přivádí do kolektivu i svou ženu a tak roku 1980 zde pracují docent Dlabal, Dr. Šinkorová, Dr. Dlabalová a Dr. Schmoranzová.
V dalších letech pak ústavem projdou další lékaři - Dr. Švejdová, Dr. Janoušek, Dr. Richterová a Dr. Šulcová, kteří odtud odchází na jiná pracoviště.
V roce 1985 ústav oslavuje 10 let svého trvání celostátním sjezdem v Harrachově. Vysoké nad Jizerou má již své nezastupitelné místo mezi plastickými chirurgiemi.
V osmdesátých letech také probíhá další rekonstrukce. Menší budova nemocnice je rozšířena, zvýší se počet lůžek, zateplují se půdy a budovy dostávají nové střechy. Jsou vybudovány garáže. Všechny rekonstrukce pod dohledem správce milana Koníře jsou úspěšně dokončeny. V roce 1989 má ústav 75 lůžek, většinou plně obsazených, stabilizovaný tým pracovníků a dobrou pověst.
Delimitací OÚNZu Semily po roce 1989 získala nemocnice od 1.1.1992 právní subjektivitu, zřizovatelem se stal okresní úřad Semily a dostala nový název: Ústav chirurgie ruky a plastické chirurgie, který má dodnes.
Devadesátá léta přinesla potřebu rekonstrukce operačních sálů, které byly i na české poměry ve špatném stavu. V roce 1994 s příslibem dotace státu na rekonstrukci sálů žil ústav plánovanými změnami. Celostátně se rozeběhla privatizace ve zdravotnictví, která se ale ústavu neměla týkat. V roce 1995 odchází do důchodu docent Dlabal a spolu se svou ženou Dr. Dlabalovou přechází do soukromého sanatoria v Chotovinách. Primářem nemocnice se stává Dr. Blanka Šinkorová, dosavadní zástupkyně docenta Dlabala. Vrchní sestrou je Iva Mejsnarová. Nikdo netušil, jak těžké období přichází.
Roku 1995 byla nemocnice překvapivě zařazena do privatizace a současně se rozeběhla rekonstrukce budov.
Nové vedení ústavu se po důkladném zvážení situace rozhodlo požádat o vynětí z privatizace, která přímo ohrožovala základní program ústavu - chirurgii ruky.
Za pomoci odborných společností, Lékařské komory a Okresního úřadu v Semilech, který ústy přednostky JUDr. Hůlkové požádal o přehodnocení zařazení do privatizace, se proces podařilo zastavit.
Stavební práce přitom nepřerušeně probíhaly a tak se v letech 1995-96 podařilo vybudovat pro pacienty důstojné prostory na pavilonu B, část pavilonu a byla rozšířena a opravena. Po ukončení této etapy byla rekonstrukce zastavena pro nedostatek prostředků a nemocnice se ocitla v existenčním i reálném provizoriu.
Novým správcem ústavu se stává roku 1998 Ing. Marcela Škodová. V témže roce vytváří stát základ sítě zdravotnických zařízení, u kterých doporučí uzavření smlouvy se zdravotními pojišťovnami. Pro nemocnici se zde jedná o existenční rozhodnutí. Zde nemocnici opět podpořily odborné společnosti, především Společnost plastické chirurgie. A tak díky podpoře Okresního úřadu v Semilech rozhodla dne 9.6.1998 komise Ministerstva zdravotnictví o potřebnosti specializovaného ústavu pro řešení problematiky poškozené ruky. Nemocnice ve Vysokém nad Jizerou, kde za léta vznikl sehraný tým pracovníků, dostala smlouvy se všemi zdravotními pojišťovnami. Dík za podporu zde patří též radním města Vysoké nad Jizerou, kteří se za zachování nemocnice vždy zasazovali.
Jakmile bylo o dalším osudu nemocnice jasno, získal ústav dotaci od Okresního úřadu v Semilech k dokončení rekonstrukce nemocnice.
Na podzim 1999 je tedy nejrozsáhlejší přestavba nemocnice od jejího založení u konce. Pavilon A - provozní budova má uzavřený sálový komplex se dvěma klimatizovanými operačními sály a bohatým zázemím, je zde převazovna a rehabilitace se vším potřebným pro práci s postiženou rukou. V přízemí jsou kanceláře administrativy, rtg. pracoviště, krásná čekárna pro pacienty, ambulance, zákrokový sál a vyšetřovny. V suterénu je kuchyně, provozní místnosti a centrální sterilizace.
Zastřešeným koridorem se dostanete do budovy B, kde jsou maximálně třílůžkové pokoje pacientů a dvě sesterny.
Vytápění nemocnice je řešeno novou plynovou kotelnou, na které se podílí i dotace Ministerstva životního prostředí.
Kromě primářky Dr. Blanky Šinkorové v ústavu pracuje dalších šest lékařů - Dr. Alena Schmoranzová, Dr. Ludmila Fialová, Dr. Vlastimil Tyle, Dr. Radek Kebrle, Dr. Jiří Paroulek a Dr. Lucie Smrčková.
Za úsek rehabilitace je zodpovědná rehabilitační sestra Marie Ďoubalíková, vrchní sestrou je Iva Mejsnarová, správní ředitelkou ústavu Ing. Marcela Škodová. Celkem má nemocnice 45 zaměstnanců a řadí se tak k nejvýznamnějším zaměstnavatelům v okolí.
V nemocnici je ročně vyšetřeno přes 10 000 pacientů a provedeno přbližně 4 000 operací. Za 24 let trvání chirurgie ruky ve Vysokém nad Jizerou se zde na stážích vystřídalo více než 200 chirurgů a orthopedů z celé republiky. Pravidelně se zde doškolují rehabilitační pracovníci, stážují zde medici i zdravotní sestřičky.
Sto let od svého založení oslavuje nemocnice ve výborné kondici, má zcela nový, době odpovídající kabát a dobré perspektivy.
Rok 2003
Se zrušením okresů se změnily vlastnické a zřizovací poměry všech zařízení, jejichž zřizovateli byly okresy. Takovým zařízením byla i naše nemocnice. Stáli jsme před problémem, co dále. Automaticky se nabízelo, tak jako většině zdravotnických zařízení, přejít pod “kraj”. Byli jsme, jako vedení nemocnice, také osloveni okolními nemocnicemi s nabídkou vstoupit do společného podniku. Objevila se i možnost prodeje soukromému vlastníkovi, nebo přejít pod Fakultní nemocnice ať již v Hradci Králové nebo v Praze. Všechny tyto možnosti ale měly jednu hlavní nevýhodu: riziko, že atraktivní provoz nemocnice bude převeden do většího zařízení a ve Vysokém nemocnice také nemusí zůstat vůbec.
Nám všem, kteří v nemocnici pracujeme, se ale ve Vysokém líbí, tým zaměstnanců je dobře vyvážený a výborně pracuje a nechtěli jsme ohrozit užitečný program zařízení. Hledali jsme tedy zřizovatele, který by zaručil pokračování provozu nemocnice a kde by i v budoucnu byla jistota, že zřizovatel nebude provoz ústavu poškozovat.
Zdálo se nám, že takovým zřizovatelem by mohlo být město Vysoké nad Jizerou. Ústav chirurgie ruky a plastické chirurgie, který náhodně sídlí ve Vysokém, je zařízení velké, spád má celorepublikový a představa, že by zřizovatelem mohlo být malé město, vyšším orgánům nepřipadala rozumná. Téměř všechny nemocnice od svého zřizovatele potřebují dotovat prodělečný zdravotnický provoz, město Vysoké by nemocnici pomáhat financovat provoz nemohlo.
Díky dobrému hospodaření nemocnice, dobré investiční politice a dobrému odbornému programu je ale ÚCHRaPCH bez dluhů a ani v minulosti zřizovatel, okres, nemusel zdravotnický provoz dotovat. Okresní úřad Semily, který nám byl dobrým zřizovatelem, dal městu dobré reference. Nemocnice se uživí sama a po nikom na běžný provoz nic nechce. A tyto skutečnosti vedly nakonec k tomu, že město Vysoké se stalo zřizovatelem a nemocnice přešla do majetku města.
Ve Vysokém tedy zůstal zajímavý provoz, vyškolení vzdělaní lidé a pracovní místa. Do Vysokého budou nadále jezdit lidé z celé republiky (někdy i létat helikoptérou). Budou se nejen léčit v nemocnici, ale i nakupovat a ubytovávat se ve městě. Doufejme, že město Vysoké nad Jizerou bude dobrým zřizovatelem a že svého rozhodnutí při delimitaci okresů nebude nikdo litovat.
Dne 27.5.2003 proběhla výběrová řízení na ředitele a primáře ústavu. Ředitelem se stala Ing. Marcela Škodová, primářem MUDr. Alena Schmoranzová.