Ústav chirurgie ruky a plastické chirurgie Vysoké nad Jizerou, příspěvková organizace

Informace z nemocnice:

Když se řekne plastika

článek pro městský zpravodaj Větrník, leden 2008

Naši lékaři a sestry přednášeli v loňském roce na mnoha kongresech a vzdělávacích akcích v České republice i v zahraničí. Celkem bylo vyhotoveno přes šedesát přednášek. Rozhodli jsme se proto prezentovat práci ústavu i pro naše občany, vánoční hosty a přátele Vysokého nad Jizerou a uspořádali jsme dne 27. prosince 2007 besedu „Když se řekne plastika“.

Paní primářka MUDr. Alena Schmoranzová zahájila s úsměvem, kdy uvedla na pravou míru mylnou představu laiků, že plastická chirurgie je především estetická chirurgie. Souhrnná přednáška pak popsala celý vývoj oboru plastické chirurgie. Nejvýznamnější část přednášky se týkala chirurgie ruky se zaměřením na výkony, které se provádějí právě u nás.

Historie plastické chirurgie sahá až do starověku. První prokazatelný záznam o užití plastické chirurgie je z 8. století před n.l. Tehdy doktoři ve starověké Indii používali kožní transplantace pro rekonstrukci míst na těle. Známý starověký indický lékař Sushruta Samhita popisuje tehdejší rhinoplastiku (operace nosu) a otoplastiku (operace uší), které nebyly na svou dobu vůbec primitivní.

I starověcí Římané byli schopni dělat jednoduší plastické zákroky, prováděli již v 1. století před n. l. operace uší.

Ve středověku nedošlo k podstatnému rozvoji plastické chirurgie. Protože i vývoj medicíny byl pod silným vlivem církve. Náboženství nedovolovalo opravu díla božího a vývoj medicíny v našem oboru by byl hříchem.

V polovině 15. století Heinrich von Pfolspeundt popsal proces vytvoření nosu u pacienta, kterému po útoku psa chyběl. Pfolspeundt při plastické operaci použil kůži ze zadní strany paže. Gaspare Tagliacozzi (1545-1599) vykonával rekonstrukce nosu u pacientů, často postižených syphyllis, tuberkulosou, po úrazech a po tresty, kdy hříšníkům byl useknutý nos.

Díky složitosti, riskantnosti a vysoké bolestivosti, především při zákrocích na obličeji a hlavě, se až do 20. století plastická chirurgie příliš neprovozovala.

Rozvoj plastické chirurgie přišel s rozvojem anestezie a antisepse.

Zakladatelem plastické chirurgie v Česku byl akademik František Burian, jenž sbíral své zkušenosti především za první světové války. Akademik Burian založil stanici plastické chirurgie v Temešváru. Následně byla stanice po válce převedena pod nemocnici na Hradčanech a nakonec se pracoviště usadilo v nemocnici na Královských Vinohradech, kde se stalo základem Kliniky plastické chirurgie.

František Burian vychoval celou řadu výborných plastických chirurgů, kteří pokračovali v jeho stopách, proto je dnes plastická chirurgie v České republice na světové úrovni. Mezi žáky profesora Buriana patřili také asistent MUDr. Jaroslav Vejvalka a docent MUDr. Karel Dlabal.

A s těmito jmény se již dostáváme na plastiku do Vysokého nad Jizerou, oba jmenovaní byli u nás prvními primáři.

V roce 1975 byl ve Vysokém nad Jizerou zřízen Ústav plastické a rekonstruktivní chirurgie ruky, soustřeďující péči o poraněnou a nemocnou ruku, s organizačním začleněním pod Okresní ústav národního zdraví v Semilech. Při dalších změnách se stal ústav samostatnou příspěvkovou organizací s názvem Ústav chirurgie ruky a plastické chirurgie, který užívá dosud.

Chirurgie ruky je náročná mezioborová specializace, zasahující do chirurgie, plastické chirurgie, ortopedie, neurologie, neurochirurgie, cévní chirurgie, revmatologie, rehabilitace, protetiky a dalších odborností. Chirurgové ruky jsou sdruženi v samostatné společnosti s názvem Česká společnost chirurgie ruky, která je součástí České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně. Česká společnost chirurgie ruky je členem Evropské asociace společností chirurgie ruky a členem Světové asociace národních společností chirurgie ruky. Předsedkyní společnosti je naše paní primářka MUDr Alena Schmoranzová. Další náš pracovník MUDr. Radek Kebrle je členem výboru společnosti a národním reprezentantem pro Českou republiku.

Náplň naší práce je shrnuta do několika bodů dominantního programu:

  • léčení všech onemocnění ruky,
  • diagnostika a léčba vrozených vad ruky,
  • ošetření všech úrazů ruky včetně replantace,
  • léčení poúrazových vad ruky,
  • léčení revmatického a degenerativního postižení ruky,
  • léčení nemocí ruky z přetížení,
  • léčení vrozených, poúrazových a onkologických defektů tkání ruky,

Doplňkový program obsahuje:

  • diagnostiku a léčbu ostatních vrozených vad (mimo rozštěpových a urogenitálních),
  • ošetření úrazů vzhledem k lokalitě a dostupnosti,
  • rekonstrukční chirurgie vrozených, poúrazových a onkologických defektů tkání na jiných částech těla,
  • hrazené kosmetické výkony.

Celý kolektiv lékařů zajišťuje spektrum základních operačních, léčebných a rehabilitačních výkonů. Dobře zvládnutá základní široká praxe v chirurgii ruky a plastické chirurgii a potřeba nových postupů a metod postupně vyprofilovala některé diagnosy, kterým se jednotliví lékaři začali věnovat více do hloubky. Vzniklo tak šest vysoce specializovaných poraden, které budou následně jmenovány s uvedením jejich vedoucího lékaře:

  • poradna pro vrozené vývojové vady - primářka MUDr. Schmoranzová,
  • poradna pro spastickou ruku (pacienti po dětské mozkové obrně) - MUDr. Fialová,
  • poradna pro onemocnění lokte - MUDr. Hellmuth,
  • poradna pro problematiku zápěstí - MUDr. Kebrle,
  • poradna pro děti s revmatickým onemocněním rukou - MUDr. Kebrle,
  • poradna pro tkáňové defekty - MUDr. Paroulek.

Na přednášce byly názorně pomocí obrázků předvedeny naše základní léčebné postupy. Pohled lékařky doplnila sestra Halka Ruščaková se zaměřením na ošetřovatelskou péči v přednášce „Když se řekne plastika“. Práce sester je nesmírně důležitá, protože zdravotní sestry jsou v nejbližším kontaktu s pacientem. Sestry musí pacienta na operaci náležitě připravit, doprovázejí ho v prvních chvílích po operaci a celou dobu pobytu. Právě jim se pacienti svěřují se svou bolestí a psychickými problémy. Mnoho lidí se stydí za to, že se nemohou sami obsloužit nebo že po úraze nebudou moci pracovat. Právě sestry jsou jim pak nejbližšími partnery v nemoci nebo po úrazu.

Sestra Radka Kašparová se zaměřila na ambulantní provoz s přednáškou „Jeden den na ambulanci“. Ambulantní provoz představuje velký objem ošetřených pacientů, a proto má své zvláštnosti a postupy.

Fyzioterapeutka Jana Šalšová přednesla poslední přednášku „Rehabilitace trochu jinak“. Na rehabilitaci se u nás klade velký důraz. Ve většině případů platí, že první polovinou úspěchu je zdárně provedená operace, a druhou polovinou je časná a kvalitně provedená rehabilitace. Péče o ruku v dalších měsících je prováděna pomocí různých rehabilitačních pomůcek, nošením speciálních gelových návleků, poskytnutím masaží, magnetoterapie, laseroterapie, lymfomasáží a různých typů cvičení. Rehabilitační pomůcky se vytvářejí individuálně dle potřeb každého pacienta.

Přednášku ukončila opět paní primářka s nahlédnutím do problematiky estetické chirurgie. Zároveň jsme přinesli k ukázce o dokreslení naší práce umělé šlachy, umělé klouby, prsní implantáty, šicí materiály, mikronástroje a další pomůcky. Přenáška proběhla v příjemném vánočním čase. Účastněným přinesla nové poznatky, protože od dob přednášek pana docenta Dlabala již uplynulo mnoho času. Zároveň jsme mohli ukázat naši práci i nejmladší generaci.

ramecek